Ignácův příběh nezačal snadno, ale nakonec našel štěstí.
ŠŤASTNÝ PES, ALE NEBYLO TOMU VŽDY TAK
Jmenuji se Ignác a byl jsem šťastný pes.
Měl jsem paničku, která mě milovala, a já miloval ji. Měl jsem pelíšek, procházky, kamarády a dokonce jsem cestoval.
Každé ráno jsem jí olízl obličej, a ona mi na oplátku popřála dobrou noc.
Ale než jsem tohle všechno zažil, můj život vypadal úplně jinak…
ŽIVOT NA ULICI
Narodil jsem se v ulicích východního Slovenska. Kdo byli moji rodiče, nevím, ale lidé říkají, že jsem ovčák zkřížený s jezevčíkem. Prý mám výjimečný charakter. Souhlasím.
Život na ulici nebyl lehký. Měl jsem krátké nohy, a tak si na mě větší psi často dovolovali. Boj o jídlo byl každodenní. Toulal jsem se od domu k domu, ale lidé mě spíš odháněli, než aby mi pomohli.
STRACH A NEJISTOTA
Lidé byli nevyzpytatelní, hlavně děti. Viděl jsem, jak si ubližují mým starším kamarádům, kteří už nemohli utéct.
Proto se dodnes leknu, když někdo běží moc rychle nebo divně hýbe nohama.
PŮL ROKU V KOTCI
Jednoho dne mě chytili a zavřeli do klece. Bylo tam spoustu dalších psů, kteří byli stejně smutní jako já.
Každý den jsem hrabal pod plotem, ale vždy mě chytili. Byl jsem tam půl roku, než přijely Katka a Emma.
NOVÝ ZAČÁTEK V PRAZE
Emma mě vzala na klín do auta a já poprvé poznal, jaké to je být v bezpečí. Jenže když jsme dorazili do Prahy, najednou už se mnou nebyla. Místo ní na mém vodítku stála Veronika.
Zavedla mě domů. Bál jsem se vejít – naposledy, když jsem někomu vlezl do domu, dostal jsem kopanec. Ale ona na mě mluvila milým hlasem.
Trvalo mi to, ale nakonec jsem jí začal věřit.
ŽIVOT V NOVÉ RODINĚ
Moje dny se změnily – dostával jsem dobroty, měl svůj pelíšek a dokonce mě vykoupali! To se mi teda nelíbilo.
Začali jsme podnikat výlety a jednou jsme potkali Katku – tehdy jsem zjistil, že si mě Veronika vzala do dočasné péče. Ale už jsem si ji okouzlil natolik, že si mě nechala napořád.
ŠŤASTNÝ KONEC?
Byl jsem opravdu šťastný, že jsem nakonec našel rodinu, kterou jsem mohl opatrovat a milovat. Ale každý příběh má svůj konec… nebo snad ne?
Už teď běhám někde nahoře a hlídám Veroniku z nebes. Moje místo na zemi ale nezůstalo prázdné – přišel můj bráška Perrito a pokračuje v mém poslání.
Chcete vědět, co všechno jsem s paničkou zažil? A jak se teď mám? Moje dobrodružství totiž nekončí! I z nebe sleduji Perrita a občas mu pošlu pár rad. Sledujte naše příběhy a buďte u toho!
PIŠ SVŮJ PŘÍBĚH I TY
Cestování se psem je jedno velké dobrodružství – a já vím, jak důležité je uchovat si ty nejkrásnější vzpomínky. Proto jsem vytvořil deník, do kterého si můžeš zapisovat své cesty, lepit fotky a zaznamenat všechny zážitky s páníčky, které stojí za to!
