Martina pročítala inzeráty a hledala svého vysněného pejska, zatímco Ashenka se pomalu v dočasné péči seznamovala se životem mezi lidmi. Její smutné oči Martinku učarovaly, a tak se vydala přes půl republiky na ni podívat. Organizace trvá na několika návštěvách, aby si ověřili skutečný zájem páníčka o psa a také, aby měly obě strany možnost se seznámit.
Po seznamovacích návštěvách přišel den adopce. Ashku bez problémů převezli autem v kleci do Prahy, ve které ji odnesli až do bytu. Pomalu začala prozkoumávat nový terén a ukázalo se, že neumí chodit po plovoucí podlaze. Smekalo se jí to jako na ledu, dokud neobjevila místo v kuchyni, kde je lino. Toho se držela asi měsíc, než se odvážila na plovoučku znovu stoupnout.
To nebyl ale jediný malér. Ten nejzásadnější se objevil, když přišlo na venčení. Bála se odejít z domu. Martina ji ne a ne přesvědčit, a tak jí nakonec vyrobila záchodek ze spodní části klece, kterou vysypala hlínou a Ashka na něj překvapivě bez jakéhokoliv vysvětlování začala chodit. No, Marťu to nenapadlo jen tak. Ashka totiž nejprve vyskočila na truhlík s kytkou, kde se vyčůrala.
Až po dvou dnech teprve vyšla ven a objevila náš krásný park. Cesta po ulici byla také náročná, Ashka se plížila podél domů a bylo vidět, že se bojí, ale zvládla to. Trvalo pět dní než se osmělila k sebevědomé chůzi a venčení venku.