Jak jsem se dal na BARF

To vám musím povědět!

Už, když jsem přišel do lidského světa po měsících na ulici a v útulku, zvažoval jsem, že se začnu krmit masem a dalšíma zdravýma dobrotama. Jenže! Ukázalo se, že jsem lenoch a nebaví mě chodit na nákupy nebo si své menu plánovat pro výlety, na které jsme loni s paničkou jezdili často.

Tak jsme se domluvili, že mi panička bude kupovat nějaké lepší granule a já u nich zůstanu. No, co vám budu povídat.

„Jsem pejsek ulice, tak jaképak copak.“

Jenže to víte. Nejen já jsem lenoch. Panička přípravu toho svého menu taky někdy pěkně fláká, a tak jsme se po dlouhé době zvažování domluvili, že na tom oba zapracujeme a budeme se motivovat vzájemně!

Koupil jsem si tedy knížku BARF od Kateřiny Novosádové, nastudoval, jak na to, nakoupil a teď baštím samé dobroty. A co myslíte? Panička se inspirovala a když už já jsem v té kuchyni a vařím, tak ona si vaří pro sebe taky.

Začátky...

Mám za sebou teprve první týden, takže nejsem žádný expert. Než si mé trávení zvykne na změnu po granulkách, zatím baštím jen libové masíčko, mrkvičku nebo brambory. Jo a jednou jsem měl k snídani jogurt s banánem a borůvkami. Mňam!

Je to jasné. To libové se trochu prodraží, ale od příštího týdne zařadím i nějaké vnitřnosti a pak kosti a to už to celé vyjde levněji.

„Co na to mé okolí?“

Nikdy se nezavděčíte všem! Nejprve jsem poslouchal: „Jé, tobě smrdí bobky! Nojo, on je na granulích!“ nebo „Chudák, jen suché granule!“. Teď se zase vyjadřují ti druzí: „Že se na to nevykašleš! Starost navíc!“ nebo „To musí stát peněz!“

Tím chci jen říct, že vás nenabádám ani k jednomu nebo druhému. Každý si baštěte, co vám vyhovuje a hlavně si nelamte hlavu s tím, co říkají ostatní.

Pac, Váš Ignác!

P.S. Koho by zajímalo, jak mé barfování pokračuje, napište a já vám dám vědět!