No a tak když někde něco nechají, tak to chápu tak, že si to můžu vzít, protože jinak by přeci uklidili.

Včera jsem měli návštěvu a panička smažila řízky. Jééé ty já rád!

 

Večer odešli a já koukám – na balkon otevřeno! Aha, tak to mi tam asi něco nechali. Jdu se podívat a jasně. Tam byla krabička s řízkama! Byla teda zavřená, takže mi dalo celkem dost práce ji odtáhnout do pelíšku a otevřít, ale zvládl jsem to.

 

Voněly trochu jinak, než ty od oběda. Měly na sobě nějakou bílou šlehačku. Asi mi panička chtěla dopřát, když sami šli na večeři do restaurace. Tu šlehačku bych tam nemusel, ale snědl jsem to. Jak jinak.

Když něco jím v době, kdy nejsou doma, čekám na jejich příchod v koutě u záchodu a tvářím se smutně. Pro případ, že by se na mě chtěli zlobit. Tentokrát nic neříkali. Dokud panička nepřišla k mému pelíšku.