Já jsem si po náročném dni chrněl doma a páníčci šli na návštěvu. Tam já nechodím. Je tam pejsek, se kterým si nerozumím. On mluví francouzsky s takovým zvláštním přízvukem a z toho já jsem vždycky nervózní. 

Tentokrát byl nervózní i ten pejsek, protože mu tam oplendovali cízí lidi, když on už chtěl spát. To já zase chápu. No a tak nevěděl, jak je vystrnadit, tak si vybral nejslabší článek skupiny a kousnul paničku do prstu.

Víte, já byl dříve hodně nedůvěřivý a také jsem často útočil na lidi. Prostě jsem se bál nebo mi nerozuměli. Říkávali o mně, že se setměním se měním na vlkodlaka. Pff. Bylo to tím, že jsem se přes den bál usnout. Neustále jsem hlídal a večer už jsem byl tak unavený, že mě podráždil každý, kdo mě něčím vyrušil. 

Důvodů k těmto reakcím může být spoustu. Ještě do nedávna jsem neustále poslouchal od lidí, že bych si neměl dovolit to nebo tamto. Jenže o ni si ke mně taky dovolovali a já se jen bránil.

Je důležité si porozumět.