Přejdi na obsah
Ignácův svět
Menu
  • Blog
  • Ignácův příběh
  • Po čtyřech
  • Seznam na cesty
  • Kontakt
Menu

Jak jsme málem na pohotovost jeli

Zveřejněno v 12 února, 202312 února, 2023 od Veronika Součková

Jak jsme málem na pohotovost jeli Musím se vám přiznat, že jsem včera málem navštívil psí pohotovost. Dle mého názoru panička bláznila zbytečně, ale je pravda, že dneska mě břicho trochu bolí. Tak kde bych začal. Jsem starý bufeťák. Nezapřu to. Jak někde něco voňavého leží, prostě to musím sníst! Kdo nežil na ulici, ten…

Číst více

Kousnu nebo nekousnu?

Zveřejněno v 17 ledna, 202217 ledna, 2022 od Veronika Součková

Kousnu nebo nekousnu? Jsme s paničkou po víkendu zničeni. Stále přemýšlím, jestli byly v sobotu nějaké erupce na psím slunci, nebo co se to vlastně dělo! Začalo to odpoledne, když jsme šli na procházku s mou sestřenicí Morou a bratrancem Čumem. Oni jsou taková divoká smečka a já se jich trochu bojím. Mora je velká…

Číst více

Můj brácha Dexter

Zveřejněno v 3 prosince, 20213 prosince, 2021 od Veronika Součková

Můj brácha Dexter Na kočky jsem vždycky míval spadeno. Moc jsem jich osobně neznal, přišly mi dobré akorát k tomu, abych je proháněl. Furt se jenom válí, pak zase někde lezou, štěkat neumí. Neměl jsem je rád. Jenže za posledních pár měsíců se toho u mě hodně změnilo. No, kde bych začal. „Celý blázinec začal…

Číst více

Dodávkou Slovinskem

Zveřejněno v 24 září, 202127 září, 2021 od Veronika Součková

Dodávkou Slovinskem Jsou to už dva roky, co jsme se s paničkou vydali na dvouměsíční cestu Španělskem a Portugalskem. Koupili jsme malé starší auto a vyrazili jen sami dva. Bylo to skvělé a my si hned plánovali, jak budeme takhle jezdit častěji. Rok se s rokem (nebo Covidem) sešel a my od té doby (až…

Číst více

Jak jsem žábu v Portugalsku líbal

Zveřejněno v 24 srpna, 202124 srpna, 2021 od Veronika Součková

Jak jsem žábu v Portugalsku líbal Přemýšlím nad tím, že už to budou dva týdny, co jsem se vrátil ze Slovinska, a ještě jsem vám ani nepověděl žádné srandovní zážitky. Sepíšu vám tedy článek. Ale než to budu mít, tak jsem si vzpomněl, že jste určitě ještě neslyšeli o tom, jak jsem předloni v Portugalsku…

Číst více

Jak jsem Šumavu přešel

Zveřejněno v 2 července, 20212 července, 2021 od Veronika Součková

Jak jsem Šumavu přešel Zítra vyrážím na první letošní kempování. Držte mi palce, ať nezmoknu. Sbaleno ještě nemám, ale na to je čas. Místo toho vzpomínám, jaké to bylo, když jsem pod stan vyrazil poprvé. „Tehdy jsem netušil, co mě čeká!“ To jsem s paničkou bydlel asi dva měsíce, když se rozhodla mě otestovat sto!!!…

Číst více

Jak jsem k hodnosti detektiva přišel

Zveřejněno v 17 března, 202114 srpna, 2022 od Veronika Součková

Jak jsem k hodnosti detektiva přišel To vám bylo tak. Jsem chudý pes (býval jsem) z malé vesnice, nikdy jsem žádné kariérní ambice neměl. Myslel jsem si, že studium a důležitá práce jsou jen pro šlechtěná plemena. My vořeši jsme jen na uklízení odpadků kolem popelnic. Už po mém příjezdu do Prahy jsem začal tušit, že tady…

Číst více

Život je pes!

Zveřejněno v 10 března, 202110 března, 2021 od Veronika Součková

Život je pes! Už jste to slyšeli? Dneska jsem byl ve Stromovce, sedl si na pařez a dal si svou filozofickou půlhodinku. Šel okolo mě pán a říká: „Život je pes!“. Musel jsem se nad tím zamyslet. Jakože já jsem život? Nebo jak to myslel? Lidé používají kdejaké výrazy. Všimli jste si, jak často k…

Číst více

Prý jsem jenom pes!

Zveřejněno v 24 února, 202124 února, 2021 od Veronika Součková

Prý jsem jenom pes! „Vždyť je to jenom pes a podle toho by se měl chovat!“ Kolikrát už tohle někdo křičel na tvoje páníčky? Že jste to slyšeli přímo od nich?  „To bych se na to podíval!“ Jen se na mě podívejte, když si vezmu pláštěnku! Jsem skoro jako člověk! Dobře, teď vážně. Neustále se…

Číst více

Sníh v Praze

Zveřejněno v 13 února, 202113 února, 2021 od Veronika Součková

Zpravodaj: Sníh v Praze Rád bych vám přinesl čerstvé zpravodajství z Prahy k sobotní kávě. Pokud byste to nevěděli, tak venku se stále drží sníh, svítí tam sluníčko a je tam nádherně. Ovšem to s sebou přináší i jistá úskalí! Stromovku nám obléhají děti na pekáčích a dospělí na lyžích! To jsem tady teda ještě…

Číst více
  • 1
  • 2
  • Next

Ignác

Jsem Ignác, dítě ulice, a z nebe vyprávím své příběhy.

Inspiroval jsem mnoho psích kamarádů na cestě za štěstím. Dnes na ně dohlížím shora a společně s Perritem pomáháme lidem porozumět psím duším.

Rubriky

  • Detektivní kancelář
  • Kamarádi
  • Malý filozof
  • Zápisky z cest
  • Zpravodaj
Už od podzimu má Perrito svou osobní paní cvičitelku. 🐾

Je moc fajn, chválí ho a povzbuzuje.
Jenže… pro paničku je to docela náročný.
Když jsme cvičili jen my dva, měla na mě čas.
Teď musí kromě Perrita „cvičit“ ještě doma obě holky…(a občas i páníčka, pššt 🤫).

To se to paní cvičitelce říká – stačí 5 minut denně.
Ale když ji shora pozoruju, někdy se mi z toho točí hlava.

Jak těch 5 minut denně najít na všechno?
A tak dělá, co může. ❤️

Perrito dělá pokroky pomalu, ale snaží se.
Domluvili se, že teď nebudou přidávat další úkoly.
Soustředí se jen na tři věci:

🟤 Klec
Kdyby tohle zvládl, paničce by to hodně usnadnilo život.
Bydlí u nich skoro dva roky… a pořád neumí být doma sám.
Jakmile se zavřou dveře, vyje jak vlk.
Já jsem taky nebyl z odchodů nadšený, ale takový divadlo jsem teda nedělal. 😅
Teď se učí, že klec je bezpečný místečko.
Pár minut s dobrotama zvládá.
A dokonce už dvakrát vydržel 20 minut (když na něj panička zapomněla 🙈).

🟤 Přivolání
Tady je to těžký.
On se prostě chce s každým kamarádit.
Já se přiznám – taky jsem paničku neposlouchal.
Utíkal jsem na sídlišti do kočičích úkrytů na mňamky.
Ale nikoho jsem si u toho nevšímal, tak to bylo všem jedno. 😇

🟤 Trénink „na misku“
Prý aby nekradl jídlo ze stolu.
Pch.
Ta hra ho baví.
Ale pak stejně jde zkontrolovat koš.
Který pouliční pes by to nedělal? 😏

A teď otázka na tebe.
Pomůžeš paničce a Perritovi?
Budeš sledovat, jak jim to jde?
A hlavně – jak chceš, aby sdíleli pokroky?
Reels? Zápisky z tréninku? Upřímné reporty bez příkras?

— Ignác 🐾
Když si přivedeš z útulku strašpytla,
živo Když si přivedeš z útulku strašpytla,
život se může komplikovat víc, než si jeden člověk dokázal naplánovat.

Tady černý Perri.
Na první pohled pes, který by klidně mohl nahánět hrůzu všem sídlištním čivavám.
Ve skutečnosti se bojí i bouchnutí popelnice.

Jakákoliv představa, že by měl kdekoliv – včetně vlastního domova – zůstat sám, v něm vyvolává paniku.
Odvahu si dodává pouze v nestřežených chvílích pro kus žvance.
Když na něj ze stolu lákavě kouká jídlo a on ví, že jestli ho chce sníst, nesmí váhat.

A tak bojuje.
Se strachem.
S hlavou plnou nejistoty.
S tělem, které je neustále ve střehu.

Brzy to budou dva roky, co opustil brány útulku a stal se z něj pes domácí.
A přesto mám někdy pocit, že je pořád na začátku.

Nebo už je o pár kroků dál?

Proč tomu tak je?
Proč z něj ještě není „adaptovaný pohodář“?
Jak hledal spřízněnou cvičitelku a co se teď všechno učí?

👉 Sleduj jeho cestu na mém profilu.
— Ignác 🐾
Moc mě neštvi, nebo ti natrhnu zadek.🧐 Tak P Moc mě neštvi, nebo ti natrhnu zadek.🧐

Tak Perrito zavrčel a tak učinil.

Celý jsem to shora sledoval a nevěřil vlastním očím. Ten černej trouba, co se bojí i víka od popelnice, se včera pěkně naštval.

Vyrazili s paničkou a s Veruškou na návštěvu. Ve dveřích se ukázalo, že pánem domu je tam pes a ten teda s návštěvou nesouhlasil. Hned na Perriho vyjel, že prý co tam leze a ať jde pryč. 

Ten se otočil, čuchal po zahradě, trochu to tam počůral a nakonec tam tomu protivovi hodil bobek.💩 

Jaj, to už tady se mnou sledovali ostatní nebeský kolegové, jak kdyby vysílali nejnapínavější fotbalový zápas. Zkušený Ferda prohlásil, že on by si tam ten bobek hodit nedovolil.

Protivu, který celou tu dobu z Perrita nespouštěl oči a pronásledoval ho nakaždým kroku, to taky namíchlo a kousnul mýho kámoše do nohy.

Tam ale přišel velký moment překvapení, kdy se Perri nedal a normálně mu natrhnul zadek.🫢

Máš taky podobnou zkušenost? Jak ty se kámošíš s ostatními?🐶
🐾 Jsem zpátky a pořídil jsem si na to nový 🐾 Jsem zpátky a pořídil jsem si na to nový kabát! 

Co na něj říkáš? Domluvil jsem se s mojí kámoškou @art_by_jitka , aby mi to tady pro vás mohla pomohla trošku vymalovat.

✍️ Loni se mohlo zdát, že to trochu flákám, ale nestíhal jsem psát oběma tlapkami najednou. Kromě příspěvků tady pro vás, jsem psal taky knihu. O mně. O tom, jak jsem paničce převrátil život vzhůru tlapkama, o útulku, cestách i loučení. Teď je dopsaná a čeká u mého kámoše @ctenas_kluk  na jeho zpětnou vazbu, než ji pošlu na vydání. A já mám teď zase víc času se vám tady věnovat.

💚 Vracíme se sice s novým kabátem, ale pořád s tím stejným cílem – vyprávět příběhy útulkáčů. Ty naše i ty vaše. Chces i ty být součástí Ignácova světa?  Napiš mi.

🐶 Loni si u mě nejvíc z vás pořídilo Cestovatelský deník – díky!

Kdo ho máte doma – pochlubte se, kam jste s parťákem vyrazili.
A kdo ještě ne – najdete ho pořád u mě na webu.

Napiš mi do komentáře, jak jsi se měl, zatímco jsem tady nebyl a jestli tě zajímá moje nová kniha.🤎
Páníčci ho každý den třesoucího vynáší z Páníčci ho každý den třesoucího vynáší z bytu, aby se aspoň vyčůral. 

Je to 17kg černý pes, kterého by se mohl jeden bát a přitom on se denně bojí sám o svůj život. 

Po minulém Silvestru trvalo do března, než se odvážil sám po setmění ven. To, co jsme měsíce napravovali vrátila zpět jedna petarda. Pak přišla druhá a třetí a tenhle pes považuje okolí svého domu za místo, které ho může zabít.

Že je Silvestr nejstrašidelnější noc pro zvířata v noce, budiž. Ale proč už v listopadu? 

Kolik nás takových je? A proč je tahle šílenost ještě pořád povolena?
Když jsem adoptovala Ignáce z útulku, netušila Když jsem adoptovala Ignáce z útulku, netušila jsem, že spolu procestujeme půl Evropy.

Vznikl deníček. A dnes ho může mít každý pes.

Je to kniha pro tvoje zážitky se psem – ať už jste na Šumavě, nebo v parku za domem.

Deníček, který zůstane napořád.

🐶 K zakoupení na www.ignacuvsvet.cz
Chtěl jsem to vzdát. Ale pak jsem si vzpomněl, Chtěl jsem to vzdát. Ale pak jsem si vzpomněl, proč jsem začal. 🐾

Když jsem byl ještě dole na Zemi, hodně lidí mě nechápalo.

Byl jsem hlučný, nedůvěřivý, tvrdohlavý… ale víš proč?

👉 Jednal jsem ze strachu.
Nevěřil jsem lidem. A když máš v sobě tolik bolesti, není snadné být „hodný pes“.

Tohle bylo úplně první, co moji paničku přimělo založit Ignácův svět – chtěli jsme ukázat, jak to s námi, útulkáči, doopravdy je.

A hlavně podpořit všechny, kteří si nás adoptovali. Protože to není snadné. Ale stojí to za to. 🐶💛

A víš, co je na tom nejdojemnější?

Teď – s odstupem času – se moje panička a Perrito sami stali těmi, pro které jsme to celé tvořili.
Takže ne… nevzdám to.

Pořád tu jsem. A pořád vám budu psát. Kvůli nim. Kvůli vám. Kvůli všem, co to nevzdali.

S láskou,
Ignác ✨

📌 Sleduj náš svět – pro každého, kdo někdy miloval psa, co to neměl v životě lehké.
🐾 Perrito začíná znovu s výcvikem. Chceš b 🐾 Perrito začíná znovu s výcvikem. Chceš být u toho?

Tenhle kluk je takový věčný začátečník, to ti povím.
Ale nemůže za to. Trochu za to můžou holky.

Poslední rok u nich doma vládnul takový chaos,
že jsem to radši přestal chvíli dokumentovat.
(Jako takhle – mají ho tam pořád. 😅)

Perrito se prostě tak dlouho vychovával sám,
až to začalo páníčkům přerůstat přes hlavu.
A tak se do toho teď pustili znovu – naplno.

Nový trénink, nové pokusy... i nové omyly.
A protože já to všechno sleduju pěkně z nebe,
řekl jsem si, že vám o tom zase začnu psát.

Ať se pobavíte. A třeba se v tom i trochu najdete.
Co myslíš – stane se z tohohle věčného štěněte
někdy skutečně poslušný pes? 🐶

Já mu věřím. A hlavně vím,
že to nejdůležitější už dávno umí – milovat. ❤️

S respektem a úsměvem z obláčku,
Ignác
Dneska by mi bylo 8.🎂 Svoje první narozeniny Dneska by mi bylo 8.🎂

Svoje první narozeniny jsem oslavil nástupem do útulku. Ty druhý už jsem trávil s paničkou. 

Byl jsem tehdy děcko, jako je teď Věruška s Perrim. Panička mi koupila pískacího medvěda a já mu hned dal co proto.😎

Dneska slavím na obláčku s mýma kámošema.🕊️ Od nás z ulice jsme tu už tři.

Mezi kouskama dortu však nezapomínám sledovat, co se děje dole. A víte, co jsem tam dole dostal za dárek?🎁 

Věruška dneska poprvé řekla “Perri”.🐶

Dojalo to mě i paničku, která si myslí, že jsem tu slzu neviděl.

Ta moje sestřička ale pokračovala. Nejdřív si řekla o fotku babičky, kterou už zná jen z obrázku a pak si poručila vyndat na pomazlení mě.❤️ 

Jsem tak rád, že si mě v tý vytrýnce doma nechali.

A jak slaví chlupatý narozeniny tvoji páníčci?
Load More... Follow on Instagram
  • Ochrana osobních údajů
  • Všeobecné obchodní podmínky
© 2026 Ignácův svět | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme